Potlačená láska by Bella Swan - část 2.

2. května 2009 v 22:39 | Piperka |  Potlačená láska
Tak tu pro vás mám další část fanfiction, které napsala Bella Swan z webu http://twilight.webzdarma.cz/ . Informace o povídce najdete zde a první kapitolu zde. Chcete, abych zveřejnila vaší povídku? Stačí se podívat sem.

Potlačená láska


2.část

Něco nebylo v pořádku. Bylo to ve vzduchu. Vycítila jsem to hned, jak jsem přišla blíž k místu, kde jsem momentálně nocovala. Byla to stará polorozpadlá budova. Kdysi sloužila jako továrna na textilní výrobky. Ještě teď tam zůstaly nějaké staré krámy.

Celá budova byla v příšerném stavu. Jediné co bylo jakž takž obyvatelné byl sklep. Nechtělo se mi zdlouhavě obíhat celou budovu, abych se do sklepa dostala, proto jsem vyrazila jedno okno úplně u země. Když jsem jím proskočila, ocitla jsem se ihned v mém malém hnízdečku. Okno bylo chráněno keřem a díky tomu i skryto před zraky kolemjdoucích, i když tady prošel jen málokdo. Právě proto jsem si tohle místo vybrala. Bylo téměř liduprázdné, odříznuté od světa. Kdybych nemusela pít krev, nehnula by jsem se odtud, dokud by se nerozhodli budovu zbourat.


Dnes jsem se, ale k oknu plížila obezřetně. Něco mě varovalo. Něco ve mně mi říkalo, abych se otočila a pelášila odtud pryč. Ale nemohla jsem, něco mě přitahovala. Upíří pach jsem ucítila až příliš pozdě. Pud sebezáchovy byl silnější než zvědavost. Otočila jsem se a chtěla běžet pryč, ale nemohla jsem. Přede mnou se najednou objevili dva upíři a zatarasili mi zpáteční cestu.

Hledala jsem únikovou cestu, věděla jsem že pokud se mě rozhodnou zabít, jisto jistě se jim to podaří. Neuměla jsem bojovat, nebyl nikdo kdo by mě to naučil. Možná bych se dokázala chvíli bránit, ale když jsou dva…

Jeden upír se zhoupl na patách a začal si mě prohlížet. Byl to muž. Vedle něj stála žena. Oba měli tmavé vlasy, perfektně to ladilo k jejich bledé pokožce. Byli krásní. Měli na sobě elegantní a určitě drahé oblečení. Nevypadali jako já v potrhaných šatech pro prostitutky. To, ale nebylo to co mě nejvíc upoutalo. Byli to jejich oči. Byli zlaté.

Píchlo mě u srdce, jak jsem tu barvu uviděla. Tolik mi připomínala…je.

Muž se opět zhoupl na patách a udělal krůček ke mně. Nahrbila jsem se a zavrčela. Přestože nemám zkušenosti s bojem svoji kůži zadarmo nedám. Moje oči opět bloudili po okolí a hledali skulinku, kterou bych utekla. Žádnou jsem nenašla. Stejně by mě brzy dohonili a potom zabili. Žena vztáhla ruce v podřízeném gestu.

"Neboj, nechceme ti ublížit," pronesla krásným sametovým hlasem. To jsem jí měla věřit? Muž opět udělal krůček ke mně. Znovu jsem zavrčela a muž se zastavil.

"Všechno ti vysvětlíme a potom odejdeme," ozvala se znovu upírka. Podívala jsem se na ni jako na blázna a obrátila veškerou pozornost na muže. Sledovala jsem každý jeho krok. Největší nebezpečí hrozilo od něj.

"Prosím, mi ti opravdu nechceme ublížit," upoutala moji pozornost upírka. Její hlas byl prosebný. Možná, že mi opravdu nic neudělají.

"Jdi dál," zasyčela jsem na muže. Ten se podíval na ženu, která přikývla. Muž se vrátil zpátky k ní. Narovnala jsem se a měřila si je obezřetným pohledem.

"Půjdeme asi dovnitř," začala opatrně upírka a ukázala ke skrytému vchodu. Pomalu jsem se otočila a vydala se k oknu. Stále jsem však měla smysly napnuté, připravená kdykoliv se otočit zpátky k nim a bránit se. Protáhla jsem se oknem a skočila. Pohled mi ihned padnul na další dvě upírky. Moje mysl vytanula obrázek zrady. Chtěla jsem se otočit a utéct, o dalších upírech tu řeč nebyla.

"To je v pořádku, mé sestry ti neblíží," zastavila mě upírka, která proskočila oknem hnedka za mnou. V okamžiku ji stál po boku i upír. Byla jsem v pasti. Couvala jsem ke zdi a moje oči bloudili po každé osobě v místnosti. Tohle nemůže dopadnout dobře.

"Ahoj, já jsem Tanya," představila se žena, která ode mě byla nejdál. Seděla v jediném křesle, které tu bylo. Samo křeslo bylo téměř staré jako já a pokaždé, když jsem si do něj sedala jsem si říkala, jak je možné že se ještě nerozpadne.

"Tohle je Kate," ukázala na ženu vedle ní, "a tohle je Carmen a Eleazar." Ztuhla jsem. To není možné! Takže to jsou oni. Nikdy bych nevěřila, že se s nimi setkám. Často mi o nich vyprávěl, nikdy bych ale nevěřila, že se s nimi setkám a už vůbec ne za takovýhle situace. Co po mě asi můžou chtít?

Trochu jsem se uvolnila. Usoudila jsem, že mi žádné nebezpečí nehrozí. Pořádně jsem si je všechny prohlídla. Tanya byla vysoká a hubená. Její vlasy byli blonďaté, téměř zrzavé. Kate měla světlé, rovné vlasy a byla snad stejně krásná jako Tanya.

"Co po mě chcete?" zeptala jsem se jich na rovinu.

"No, tak možná bys nám mohla říct svoje jméno," řekl Eleazar. Podívala jsem se na něj téměř otráveně a zvažovala jestli jim ho mám říct a nebo ne. Nakonec jsem usoudila, že mi to nic neudělá.

"Isabella." Tanya se na mě usmála.

"Takže Isabello, přišli jsme ti udělat menší návrh…" začala. Otočila jsem se zpátky k ní, ale moje oči stále chvílemi klouzali k Eleazarovi. Neměla jsem z něj dobrý pocit.

"Přišli jsme ti nabídnout, aby ses přidala k nám do rodiny," dopověděla Tanya se zářivým úsměvem a tím upoutala moji pozornost úplně. Překvapeně jsem se na ni otočila a málem otevřela pusu úžasem. Neznají mě a chtějí, abych se k nim přidala?

"Proč?"

"Je víc důvodů," odpověděla Kate.

"Ten menší je, že by to v naší rodině chtělo trochu oživit a nový člen rodiny by tomu určitě hodně napomohl," pousmála se Carmen.

"Hlavní důvod je jiný. Kdysi jsme byly stejné jako ty," řekla Tanya a podívala se na Kate a Carmen, kteří se na ni usmály.

"Nerozumím," odpověděla jsem nechápavě.

"I nám se líbí muži…"

"Bylo by špatné, kdyby se vám líbily ženy," neodpustila jsem si menší rýpnutí. Eleazar se uchechtl a Tanya pousmála.

"Milujeme muže, všechny. Kdysi jsme žily stejně jako ty. Lov mužů, potom jsme si s nimi chvíli pohrály a nakonec nás ovládl chtíč krve. Stejně jako to děláš ty…" Její slova mě upozornila, že o mě ví asi víc než je bezpečné. Na chvíli, na opravdu malou chvíli jsem o tom přemýšlela. Jaké by to bylo žít v takové rodině? Kdysi jsem to chtěla, ale od té doby uplynulo spoustu času a moje priority se trochu změnily. Mohlo by být hezké, zůstávat na jednom místě namísto toho, abych se každý týden přesouvala jinam. Ala zase…

"A živit se zvířecí krví?" řekla jsem se opovržlivě. Musela bych pít zvířecí krev, musela bych se vzdát té sladké, voňavé a žádoucí krve, která naplnila můj život po přeměně smyslem. Tanya se na mě překvapeně podívala. "Máte přece zlaté oči,ne!" dopověděla jsem jako by to mělo být jasné. Tanya se překvapeně podívala po Kate.

"No,víš toho o upírech víc, než jsme si mysleli." Měla jsem dobrého učitele…

"Hm…"

"Tak co?" zeptal se netrpělivě Eleazar. Nevypadalo to, že by mu takovýhle prostředí vyhovovalo.

"Hm, myslím že to neudělám…" odpověděla jsem po chvíli. Opravdu mě to nelákalo. Tanya se téměř usmála.

"Samozřejmě jsme to čekali. Přišli jsme ti to jenom nabídnout. Pamatuj, že naše nabídka trvá neomezenou dobu, kdyby sis to náhodou rozmyslela, budeš u nás stále vítaná…" řekla Tanya. Vypadalo to, že si je jistá tím, že mě tenhle život brzy omrzí. Zatím to ale bylo v nedohlednu a já nad tím víc nepřemýšlela. Všichni se zvedli a vydali se k východu.

"Nashledanou Isabello," uslyšela jsem ještě naposledy hlas Tanyi. Potom jsem zůstala sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.