Potlačená láska by Bella Swan - část 6.

17. května 2009 v 14:06 | Piperka |  Potlačená láska
Ahoj, tak jsem se rozhodla, že sem dneska hodím i pokračování FF a mám pro vás tedy další část fanfiction Potlačená láska, které napsala Bella Swan. Konkrétně tahle část se mi opravdu moc líbí ani nevím proč, i když mě se líbí všechny. Obrázek k této části dodala sama autorka, ne já. První kapitolu si můžete přečíst tady, druhou tady, třetí tady, čtvrtou tady, pátou tady a informace o povídce najdete tady. Tak příjemné čtení:

Potlačená láska

6.část


Bylo to zvláštní. Všichni jsme stáli na verandě a vyhlíželi našeho návštěvníka. Připadala jsem si jako ten den, kdy jsem přišla sem. S výjimkou, že teď jsem stála na verandě společně s ostatními a ne před nimi. Pořád jsem nechápala, jak je možné, že Tanya zjistila, že se nás chystá navštívit nějaký upír. Ani jak poznala, že se k nim blížím já. Zřejmě ucítili můj pach, ale dostali by se za tak krátkou dobu na verandu? Mimoto to vypadalo, že tam na mě čekali už nějakou dobu.


Byla jsem zvědavá, pořád mi to nešlo na rozum. Proto jsem se zeptala Iriny, která stála hned vedle mě. Usmála se na mě, jako by tu otázku čekala. To co mi pověděla potom mě zaskočilo.

"Kate má zvláštní schopnost. Dokáže ucítit pach upíra mnohem dřív než ostatní upíři, ale to není všechno…dokáže podle toho zápachu určit i jak ten upír vypadá, kde se nachází a co dělá. Rozpozná jestli pije lidskou krev nebo zvířecí a jaké má úmysly. Někdy se to hodí…" Chvíli jsem na ni nechápavě koukala. Slova mi zapadala na svá místa pomalu a když se tak stalo podívala jsem se ohromeně na Kate, která se sama pro sebe usmívala. Tak takhle zjistili, že je jdu navštívit! Kate mě musela ucítit… Musela jsem před ní smeknout klobouk.

Konečně se objevil náš návštěvník! Přibližoval se k nám obezřetně. Ostatní se na něj usmívali, jenom já jsem si ho měřila stejně obezřetným pohledem. Nevěřila jsem mu, co když nás napadne? I když…jen blázen by napadal takovou početnou skupinu.

Když od nás byl pár metrů, opadla všechna obezřetnost a ztuhlost. Narovnal se a zářivě se na nás usmál.

"Tanyo!" vykřikl a rozhodil rukama.

"Matte, ráda tě vidím!" odpověděla mu stejně nadšeně. Sešla ladně dolů a objala ho. Potom sestoupili ze schodů i všichni ostatní a začali se s ním vítat. Jenom já se tam cítila trochu nepatřičně a přebytečně. Mezi vším tím objímáním a zdravením jsem měla, alespoň čas si ho prohlédnout.

Matt byl vysoký, vyšší než Eleazar ale jenom o kousek. Měl hnědé, delší vlasy. Na sobě měl onošené oblečení, které bylo na nějakých místech potrhané. Měl černé oči, nedokázala jsem podle toho rozpoznat jestli se živí lidskou nebo zvířecí krví.

Pomalu jsem sestoupila po schodech dolů a čekala až si mě někdo všimne. První mě zaregistroval Matt.

"Ah, nová tvář, Tanyo?" zeptal se zvědavě.

"Ano, to je Isabella," představila mě Tanya s obrovským úsměv. Zřejmě byla stále nadšená, že přijel na návštěvu její starý známý.

"Ahoj, já jsem Matt," představil se mi a podal mi ruku. Pousmála jsem se a jeho ruku přijala. Jeho stisk byl takový jak jsem očekávala. Chladný a pevný. Celou dobu si mě prohlížel do hlavy k patě, až jsem z toho byla nervózní.

Vzali jsme našeho návštěvníka do obýváku. Posadila jsem se na jedno z křesel a pozorovala co se děje kolem mě. Všichni vypadali z našeho návštěvníka velmi vzrušení, zvláště Tanya a Kate. Bylo by možné, že by s ním jedna z nich něco měla?

"Tak, proč si se po tak dlouhé době, rozhodl, že nás poctíš svojí návštěvou?" zeptala se Tanya. Matt se na ni otočil a usmál.

"Začínala mi chybět společnost. A hned jste mi na mysl přišli vy." Jeho hlas byl příjemný. Hluboký, ale ne chraplavý. Strašně hezky se poslouchal, i když jsem znala mnohem hezčí hlas, ale na ten jsem raději nevzpomínala.

Opřela jsem si hlavu do ruky a ruku na opěradlo. Okamžitě se rozpoutala živá konverzace. Matt vyprávěl kde všude byl a jaká města viděl. Když tak vyprávěl dostala jsem taky chuť cestovat. Proč jsem vlastně necestovala? Protože mě zajímala jenom krev a na nic jiného jsem nedokázala myslet. Jak ubohé. Cestování by bylo určitě lepší než se utápět každý den v depresi.

Povětšinu času jsem jenom poslouchala co kdo říká. Měla jsem na jazyku pár otázek, ale nevěděla jsem kdy a hlavně jestli se můžu vyptávat. Nechtěla jsem Matta urazit. Po dlouhé době bylo ticho. Na chvíli se na mě Matt podíval, jako by mě chtěl pobídnout, abych se zeptala. Narovnala jsem se tedy v křesle a sebrala všechnu odvahu, kterou jsem měla.

"Mohla bych se zeptat, nechci tě urazit nebo tak něco, ale jsem zmatená. Piješ zvířecí nebo lidskou krev?" Celá "moje" rodina se na mě užasle podívala a pak se otočila k Mattovi. Asi se báli, že se urazil. Možná jsem se měla zeptat třeba Iriny. Matta to, ale vůbec nerozhodilo, jenom se na mě usmíval.

"Musím se přiznat, že piji lidskou krev, ale jen občas. Živým se zvířecí i lidskou krví. Nedodržuji žádné půsty. Když mám chuť na lidskou krev, tak si odchytím nějakou holčinu, když se chci pobavit, tak si ulovím medvěda nebo tak něco. Střídám to…" jeho hlas byl tak lhostejný. Všichni byli rozpačití nad tím jak Matt mluvil otevřeně. On zřejmě neměl problém s tím, že si o sobě myslí, že je zrůda. Jeho styl života mi přišel moc pěkný. Jednou člověk, podruhé zvíře. Já, ale věděla že kdybych se o něco takové pokusila, znovu bych spadla k pití lidské krve. Nedokázala bych to střídat.

"No," začal Eleazar, aby rozehnal nenadálou atmosféru, "nechceš si jít zabojovat? Nikdo jiný se mnou bojovat nechce a Isabelle to zatím moc nejde." Zavrčela jsem na něj. Ještě mi sházelo, aby vyprávěl o mé neschopnosti každému koho potká. Eleazar se na mě jenom nevině usmál.

"Víš Isabello, Eleazar nebyl nikdy dobrý učitel. Kdybys chtěla mohl bych ti dát pár lekcí já," obhajoval mě Matt před Eleazarem. Ten se zatvářil ukřivděně.

"Jsi druhý, který mě dneska obvinil, že jsem nejhorší učitel na světě," poznamenal naštvaně. Tentokrát to byl Matt, který se andělsky usmál.

"Můžeš si moji omluvu vynutit, pokud mě dokážeš porazit," pobízel uličnicky Matt Eleazara. Oba se usmáli a vzápětí už v pokoji nebyli.



Bylo zábavné pozorovat Tanyu a ostatní, jak se motají kolem naší návštěvy. Matt neměl chvilku klidu. Buď se pošťuchoval s Eleazarem nebo se musel věnovat holkám. Ale nevypadalo to, že mu to vadí. I já jsem se přidala k jeho škádlení, ze začátku sice váhavě, nakonec mi to ale ani nepřišlo. Bylo to příjemná změna.

Častokrát jsem Matta přistihla jak se na mě dívá. Pokaždé se na mě usmál a já nemohla jinak než mu úsměv vrátit. Někdy mi Matt připomínal Mika. Byl zábavný, vtipný a dokázal si zahrát i na ocásek. Bylo mi s ním příjemně. Ani on mou přítomností nepohrdl. Často jsme spolu sedávali u ohně, který tu hořel spíše symbolicky a povídali si. Nebo spíše, Matt mi vyprávěl kde všude byl a co viděl. Popisoval to tak barvitě a záživně, že jsem si připadala, jako bych měla všechny ty místa před sebou. Takové chvilky jsem milovala.

***

Bylo to už týden co u nás Matt byl. Ani jsem si neuvědomila, že ten týden tak rychle utekl. Tady na tom místě, vám připadá všechno stejné. Každý den úplně stejný, jako ten předtím. Jen těžko si udržíte přehled o tom, který je den. Nebylo téměř nic co by vám to připomínalo.

Kvůli tomu jsem taky ztratila přehled, kdy naposledy jsem byla na lovu. Možná už to budou dva týdny možná dýl…Neměla bych to dál odkládat.

"Musím na lov," oznámila jsem, když jsem seběhla schody a vrhla se do obýváku. Oči jsem měla už černé jako uhel, taky jsem se nudila. Ještě jsem nemohla chodit sama na lov, proto jsem netrpělivě čekala kdo se zvedne. Častokrát jsem o tom s Tanyou mluvila, ale byla strašně tvrdohlavá. Tvrdila, že to budu muset ještě nějakou dobu vydržet. Prý se ještě bojí mě pouštět někam samotnou. Už se zvedala Kate, když ji předběhl někdo jiný.

"Já s tebou půjdu, taky musím na lov," nabídl se Matt a už mě táhl ven. Rozeběhli jsme se. Byl to úžasný pocit vypadnout z toho mini baráku. Připadala jsem si opět volně, svobodně. Návrat do divočiny.

Ohlídla jsem se za sebe a viděla, že Matt už za mnou neběží. Zřejmě si už svoji kořist našel. Rozhodla jsem se udělat to samé. Zvedla jsem hlavu a zavětřila, jako to dělávají psy. Téměř ihned jsem ucítila vábící krev. Rozeběhla jsem se za ní. Byli to dva medvědi. Zrychlila jsem a skočila. Povalila jsem jednoho z nich na zem a zlomila mu vaz. Dřív než se rozkoukal ten druhý, udělala jsem to samý. Potom jsem se mu zakousla do krku. Když už nezbyla ani kapička krve, vrátila jsem se k druhému medvědovi a znovu se napila. Ještě chvíli jsem pobíhala po pobřeží. Hledala jsem nějaký tučňáky, ale taky sledovala moře. Nakonec jsem se zastavila a zahleděla se na něj. Moře vypadalo, tak kouzelně. Připadalo mi, jako brána do jiného světa. Kdybych teď skočila do vody přeplavala ho, ocitla bych se v jiném světě. Mnohem krásnějším a hodnějším. Neexistovala by v něm žádná zrada ani bolest. Smutek ani bezcitnost. Byl by to dokonalý svět, ráj na zemi. Škoda, že to tak nebylo…

"Moře je krásné, že?" uslyšela jsem za sebou hlas Matta. Ani jsem se neobtěžovala na něj otočit.

"Ano to je," odpověděla jsem pouze. Stoupl si vedle mě, tak blízko že jsme se málem dotýkali rukama. Chvíli jsme tam jenom postávali a sledovali moře. Nakonec jsem se na něj otočila. Jeho oči se na mě upřeli. Měl je teď zlaté, po čerstvém lovu. Nechybělo málo a ztratila bych se v nich.

Jeho ruka se nějakým podlým způsobem ocitla na mé tváři. Dřív než jsem stačila něco zaregistrovat, políbil mě. Chvíli jsem byla v šoku, ale potom jsem mu začala polibek oplácet. Proč jsem to dovolila? Kdo ví…Možná jsem se cítila citově vyprahlá a ten polibek rozhodně nebyl nepříjemný. Možná jsem potřebovala cítit, že na mě někomu záleží a nebo jsem prostě chtěla cítit fyzickou blízkost opačného pohlaví. Nakonec nebyl důležitý důvod, ale polibek sám o sobě. Vcítila jsem se totiž do toho polibku, možná víc než jsem měla…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.