Potlačená láska by Bella Swan - část 10.

10. července 2009 v 12:43 | Piperka |  Potlačená láska
Ahoj. Takže jak jsem slibovala dneska, 4.července, tedy v sobotu, 4. července:-D, předpřipravila jsem vám sem další části fanfiction a dnes zveřejňuji další část FF od Belly Swan s názvem Potlačená láska... tentokrát už 10. část. Osobně musím říct, že tohle je opět skvělá část, ovšem být vámi, tak se těším na tu další;-) já to četla, vím o čem mluvím... každopádně i tahle je opravdu úžasná a já obdivuji lidi, jako je Bella nebo L!nduš, že dokáží psát tak skvělá FF... byla bych ráda, kdyby jste mi poslali i někteří další;-) Ráda je tu zveřejním... ale teď už nezbývá než popřát příjemné čtení:
Kapitoly: 1-2-3-4-5-6-7-8-9-10
Informace o povídce: tady

Toto je předpřipravený článek. Nejsem tady, takže nemůžu odpovídat na vaše žádosti či otázky. Děkuji za pochopení. Vše vyřídím až se vrátím.

Potlačená láska

10.část

Tanya neměla radost, že odjíždím. Bála se, abych někoho nezabila, jak milé. Tolik důvěry! Popravdě jsem měla pocit, že mě Tanya nikdy neměla moc v lásce. Její sympatie jsem brzy vyčerpala. Nevadilo mi to, celkově mi to bylo jedno. Nepatřila jsem do její rodiny. Cítila jsem se spíše jako host, který dočasně bydlí v jejím domě.

Zpráva, že jedu zachránit "ztraceného syna" se po domě roznesla jako voda. Sotva jsem vyšla z pokoje Alice, narazila jsem na Esme. Dívala se na mě takovým dojemným pohledem. Její oči říkali, že jsem statečná a že je mi strašně vděčná. Měla jsem pocit, že se každou chvíli rozpláče, kdyby jí to šlo. Překvapivě mě pevně objala. Téměř jsem nemohla dýchat, jak mě k sobě mačkala. Byla jsem hodně překvapená.

"Ach, děkuji Bello!" zašeptala dojatě a vzlykla. Trochu jsem sebou trhla, ale Esme si toho nevšimla. Rozpačitě jsem se vymanila z jejího obětí a trochu neohrabaně jí předvedla úsměv. Potom jsem od ní ale rychle utekla do svého pokoje.

Na cestu jsem se vydala hned druhý den. Alice mi udělala velikou přednášku. Detailně mi popsala kam jet, dala mi adresu domu, kde se její bratr nachází a předpověděla mi počasí na celý příští rok. Otráveně jsem ťukala prsty na stole a čekala až skončí. Jasper byl celou dobu u toho. Litovala jsem ho skoro stejně, jako sebe. Moje emoce nebyli nepříznivější a on je musel chudák sdílet semnou.

Carlisle mi nabídl svoje auto, dokonce i Emmett mi nabídl to svoje, ale já je oba odmítla. Raději si nějaký ukradnu, což jsem jim samozřejmě neřekla. Přesto se zdálo, že to pochopili, ale překvapivě na to nic neřekli. Zřejmě tolik toužili po svém bratrovi a synovi, že byli ochotný obětovat cizí auto. Bůhví, kam až by byli schopní zajít.

Do města jsem tedy běžela, v kapsách jen to nejnutnější. V nejbližším městečku jsem se porozhlídla po nějakém autě. Opět jsem sháněla auto s černými skly. Tentokrát jsem měla, ale neobyčejné štěstí. Narazila jsem na takové auta tři, mohla jsem si vybírat. Zdálo se mi, jako by i nebesa podporovali moje rozhodnutí.

Vybrala jsem si tedy auto, které se mi nejvíc líbilo, aniž bych věděla co je to za značku a vydala jsem se na dlouhou cestu. Opět jsem musela překročit hranice. Trvalo mi to skoro týden, protože jsem často zastavovala. Kdykoliv jsem měla možnost lovu, zastavila jsem. Chtěla jsem být co nejsytější, abych se mohla bez problémů pohybovat mezi lidmi. Nikdy to nebylo bezpečné, neměla jsem moc sebekontroly, ale když jsem byla sytá, bylo to mnohem snazší.

Namířila jsem si to do hlavního města Kanady. Tam jsem si našla hotel, kde jsem přečkala tři noci, jelikož bylo slunečno. Čtvrtého dne jsem nasedla na letadlo a letěla do Severní Dakoty do Bismarcku. Letadlo neletělo přímo a tak jsem musela často přestupovat do jiného. Celou tu dobu jsem přemýšlela co budu dělat, až ho najdu. V mé hlavě se honilo tolik scénářů. Převládal chtíč skočit mu po krku a zakroutit mu tím dokonalým krčkem. Věděla jsem, že bych to ale v životě neudělala, ani kdybych byla sebevíc naštvanější. Druhý scénář byl naprosto opačný. Už jsem se viděla, jak mu skáču kolem krku a divoce ho objímám, aby se konečně zatáhla ta díra v mé hrudi. Zavrhla jsem ho rychleji než ten předchozí.

Odtud jsem cestovala na jih. Hledala jsem zapadlé městečko, které nic neznamenalo. Nechápala jsem proč si ho vybral. Často tam svítilo slunce a tak mohl vycházet ven jenom v noci.

Předtím než jsem vjela do městečka jsem si zajela do nejbližšího lesa. Skolila jsem tři srny a pak se vrátila do auta. Jela jsem pomalu. Snažila jsem se co nejvíc to oddálit. Přesto jsem byla v městečku mnohem dřív než se mi líbilo.

Ubytovala jsem se v jednom malém, polorozpadlém motelu. Pokoj, který jsem dostala byl malý, ale byla tam koupelna. V pokoji byl jenom oprýskaný stůl a malá postel. Zelené závěsy byly špinavé a na místech potrhané. Celkově byl pokoj špinavý a zapáchal. Dokonce jsem v jednom rohu pokoje uviděla švába. Nechutně jsem se ušklíbla a raději ho šla zabít. Nepotřebovala jsem, aby mi tady cupital. Celý tenhle motel byl nechutný. Lidé jsem jezdili jenom proto, že museli. Byl to jediný motel v okolí.

Trvala jsem na pokoji s koupelnou, potřebovala jsem se osprchovat. Předtím jsem si, ale potřebovala koupit nové oblečení. Když se začalo smrákat dojela jsem si rychle do jednoho obchodu. Prodavačku už chtěla zavřít, ale za tučné spropitné byla ochotná ještě chvíli počkat. Vybrala jsem si jenom to nejnutnější. Nekoukala jsem na cenu ani jak mi to bude slušet. Hlavní bylo, abych se v tom cítila pohodlně a uvolněně. Zaplatila jsem a vydala se zpátky.

Osprchovala jsem se a převlékla do nového oblečení a pak jenom čekala. Čekala jsem do půlnoci. Chtěla jsem za ním jet v noci, kvůli utajení. Nevěděla jsem jak tohle setkání bude probíhat a proto bylo lepší, kdyby se to stalo v noci. O půlnoci už skoro všichni spí a hlavně je tma. Venku byla ještě k tomu zima. Zajišťovalo to jediné. Žádní svědci.

Potichu jsem se vykradla z motelu a nasedla do auta. Jela jsem pomalu, přesně podle předpisů. Hledala jsem jeho dům. Začala jsem v centru, přestože jsem tušila, že tady dům určitě nebude. Měla jsem pravdu. Po městě jsem jezdila přinejmenším hodinu a stále jsem jeho dům nenašla. Cítila jsem se bezradná. Naštěstí jsem narazila na jednoho pána. Vynášel zrovna odpadky. Rychle jsem zastavila a vyskočila z auta.

"Pane! Mohl byste mi, prosím, pomoct?!" zakřičela jsem na něj.

"Božínku! Slečno, lekl jsem se Vás!" rozesmál se roztřeseně postarší pán. Křečovitě jsem se na něj usmála a pro jistotu zadržela dech.

"Mohl byste mi pomoct? Hledám tenhle dům…" zeptala jsem se ho a ukázala mu papírek s adresou. V okolí byla jenom jedna lampa, která nevydávala zrovna moc světla. Ani jsem se nedivila, že se mě lekl. Muž si přiblížil papírek skoro až k očím a mroužil na něj co nejvíc to šlo.

"To je dům úplně na severním konci města. Musíte sjet z hlavní silnice na takovou zapadlou cestu. Když se po ní vydáte, nemůžete ten dům minout. Ale nechápu co tam budete dělat. Ten dům už je sputu let prázdný…" odpověděl mi zamyšleně muž.

"Hm, děkuji," poděkovala jsem a vzala si od něj zpátky papírek. Otočila jsem se a vydala se zpátky k autu. Celou dobu jsem přemýšlela co to mělo znamenat. Že je ten dům prázdný? Blbost!

Jela jsem přesně podle instrukcí. Zapadlou cestu o které ten muž mluvil jsem našla jen s menšími obtížemi. Kdybych byla člověk jistě bych ji přehlídla. Sjela jsem tedy na ní a vydala se dál. Cesta to nebyla nejlepší. Bylo tam spoustu děr a kamenů. Netrpělivě jsem bubnovala prsty o volant a čekala, kdy se objeví ten zpropadený dům. Konečně jsem uviděla lampu a hned za ní další. Následně vykoukl jeden dům, druhý, třetí… Byli to řádové domky a ani jeden nebyl ten který jsem hledala. Cesta, ale nekončila, tak jsem jela dál. Konečně jsem dojela ke svému cíli.

Poslední dům byl oddělený od dalších, jako by byl nějakým vyvrhelem. Chvíli jsem měla pocit, že jsem se musela splést. Dům vypadal na to, že už toho má spoustu za sebou. Spousta oken byla vymlácena, dveře vyražené z pantů. Střecha držela pohromadě jen za nejlepší vůle a fasáda byla oprýskaná. V tomhle přece nemůže nikdo žít! Nechápala jsem. Nic jsem nechápala. Znovu jsem se podívala na číslo domu, který jako zázrakem přežilo, abych zjistila, že je to opravdu ten dům. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že jsem si spletla město, možná i stát, ale byla to blbost. To se prostě nemohlo stát! Byl to ten dům. Tam někde - je…

Roztřásli se mi ruce. Málem jsem rozdrtila volant, jak jsem se snažila je uklidnit. ,Bože, tohle nedokážu! Nejsem připravená na setkání s ním!´ Co mu řeknu? Co řekne on mě? Jak mu vysvětlím, že jsem upírka? Že po tolika letech co jsme se neviděli jsem se tolik změnila? Ne, vždyť já mu nic vysvětlovat nemusím! Opustil mě a tím ztratil právo o mě cokoliv vědět. Nic mu neřeknu a nebudu od něj poslouchat žádné omluvy. Nikdy mě neopustil, protože se mnou nikdy nechodil. Vymažu tuhle etapu života ze svých vzpomínek a on to bude muset respektovat. S touhle myšlenkou jsem vystoupila z auta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss LanQka » your Affs Miss LanQka » your Affs | Web | 10. července 2009 v 14:35 | Reagovat

krása :D

2 W.erunQa..Afff.. W.erunQa..Afff.. | Web | 10. července 2009 v 17:04 | Reagovat

MoC PoVeDeNý ! x)

3 Vera.Kriss - Miluju tě mooc, mooc a mooc! V životě bych o tebe nechtěla přijít! Vera.Kriss - Miluju tě mooc, mooc a mooc! V životě bych o tebe nechtěla přijít! | Web | 10. července 2009 v 19:22 | Reagovat

supr

4 Bee Bee | Web | 10. července 2009 v 20:39 | Reagovat

Ahoj,
Tohle každopádně vůbec neber jako reklamu, ber to jako dotaz.
Když klikneš na můj web, mohla by sis přečíst ten článek co tam je a napsat do komentů, co si o tomhle "idea" myslíš? =) Díky. B

5 LoveRska → SB, které tě "MYLUJE" LoveRska → SB, které tě "MYLUJE" | Web | 11. července 2009 v 7:59 | Reagovat

http://charmedkycharmedky.blog.cz/0907/bcabbs-2009-3-kolo-skupina-a#komentare

Ahoj, prosím hlásni pro mě na tomto odkaze. Děkuju moc.  ;-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.